V době omezujících proti epidemiologických opatření sděluji, že vedle mojí ženy, mých dětí, přírody, kanoe, českých teriérů nebo barokní hudby mám moc rád divadlo. Můj následující text byl v roce 2018 otištěn v literárně výtvarném almanachu Národního divadla vydaném ke 150. výročí Národního divadla a 100. výročí vzniku Československé republiky pod názvem Od kamene ke zlatu, od divadla ke státu. Zde je:

ND

     Nejtypičtější disciplíny našeho divadla Národního dále nabízejí desítky neuvěřitelných dobrodružství.

     Nadějná divadelní novicka Daniela Nová, dříve Nezbedná, dbá na deklamaci. Na DAMU nechodila důsledně naučená deklamírování, není dokonalá, nezbývá dnes než dohánět, nefňukat, doučovat, nedělat důležitou, nelenit, dřít, neutuchat, dopilovávat, nelitovat dalších namáhavých dní, nebo do Národního, do nejkrásnějšího divadla nejen doma, na dolnovltavském nároží, na démant novorenesance, doklad nadšení doby nálezů dávných (nepravě dokonalých) neznámých dokumentů, neutuchajícího dychtění, nezměrného donátorství, nevídané dobročinnosti, neegoistického dobra, nebude Dáda, nynější dramatická naděje docházet, nějaké dakly, natož dobové naivky dostávat. Divadelní názvy: dekoračka, nádobíčko, dělo, nálož, doják, navobědvaný diváci, nóblman, Dejtemutoholva, naturburš, dobovka, náznkyt, dřevo, nachtanz, dusítko, nasvícení dvoukilem, nouzákly, direktor, narcisovství, dornmašina, deka, nádherné drámo, neřkuli dřevo, neumětel… Danielce neznámé dnes nejsou, dokonce naopak.

Důležité návodné doporučení: Nemofobní* diváci, nerušte displeji, nechte drahé Nokie** doma!

Náš dome nejmilejší, Národní divadlo nám drahé, nestárni, dmi, nádherni!

Vysvětlivky: * nemofobní = nemající mobilní telefon, ** – i všech ostatních značek celulárních telefonů